Na tuto soutěž se Jirka velice těšil. Celý měsíc básnil o tom, že Putovní pohár je náš! Já však potlačen Vaňkovým kopcem jel s myšlenkou úmístit se do 10. místa. Týden předem stoupala nervozita a tím i nároky na Jirkovou stravu. Zatímco já jsem se cpal hamburgry, hranolkami a pizzami, on si svůj zdravý jídelníček pečlivě vybíral. S nervozitou jsme však na tom byli stejně.
Teplý den nám přál. Jednak přijelo málo silných dvojic a volný čas navíc, který potřebovali pořadatelé ke shánění prasklého barelu, jsme využili k odpočinku. Ano, jednomu ze soutěžících se podařilo na pokraji sil upustit barel z velké výšky, načež náraz o betonový podklad barel nevydržel a praskl. Soutežní dvojice byla diskvalifikována. Okolo našeho běhu jsem pak měl napilno. Natočit dvojici z Hati, obléci se, odběhout a ihned převzít natáčení dvojice ze Strahovic (HZSP Letiště Ostrava).
V samotném běhu jsme ani jeden nepodali 100% výkon. Plánu jsme se drželi do položení nosítek s figurínou. Po ní utíkal Jirka první a já si stále šetřil síly na pneumatiku. Zároveň jsem začal Jirku brzdit, aby nadcházející zimu nezahálel, ale v klidu tvrdě trénoval na přístí rok s opravdovou sílou vyhrát. Do pneumatiky jsme „valili“ kladivem ze všech sil. Málem jsme byli diskvalifikováni za to, že jsme bili společně. V zápalu boje jsem měl v úmyslu ke konci jít na střídačku, ale náhodou by jsme se trefili společně a byl by konec. Ještě, že Jirka přestal bít a začal vychutnávat cíl.
Poslední 2 družstva nám nahnali strach o průběžné 2. místo. HZSP Letiště Ostrava nás pokořili o 25s a zvítězili tak v soutěži. Poslední družstvo běželo taky velice dobře. Já se snažil natahovat očima neúprosnou časomíru, ale pomohla až vzdálená Jirková modlitba od auta, která této dvojici 3x sloučila kladiva v jeden takt a rozhodčí je s časem 3:31s diskvalifikoval.
Nešťastní, že jsme měli rezervy v běhu a nervali to na 100%, jsme si domů odvezli poháry 3.místa.
Jeník a Jirka v akci
1. místo HZSP Letiště Ostrava